Stručná zpráva z EXOD 2025 Nízké Taury - 3. turnus
Všeobecné poznámky:
- vedoucí: Pavel Dvořák, Filip Neuhäuser
- termín: 12. až 19. července 2025 (sobota - sobota)
- kemp: v obci Altenmarkt im Pongau, https://www.camping-passrucker.at/, na průzkumu domluveno rozšíření místa na stany, druhý turnus jeden stal shodil (nebyl potřeba), část stanů byla postavena nevhodně a teklo pod ně při prudších deštích, část stanů má poškozené vnější pláště, jeden stan měl prasklou nosnou tyč, celkově je životnost stanů Jurek kratší, než star ých plátěných
- podmínky a počasí: většinu týdne velmi nestabilní počasí s deštěm, každý den do čtvrtka do večera, v pátek již polojasno/skoro jasno, v sobotu na balení jasno a teplo až vedro, 29°C při odjezdu, sníh většinou již roztál, malé sněhové pole pod Mosermandlem; nejhorší počasí ve středu a ve čtvrtek, kdy se oblačnost držela cca od 2000 m n.m., minimální viditelnost, ve čtvrtek i silné poryvy větru na hřebenech (caa 90 km/h)
- chaty: všechny chaty na túrách otevřené (Keinprechthütte v Obertalu, Hans Wödl Hütte v Seewigtalu, Franz-Fischer-Hütte v Riedingtalu), obě chaty u jezera Duisitkarsee v Obertalu, almy v Sölktalu a Obertauern byly rovněž otevřené
- i přes obtížnější podmínky jsme splnili plán túr na třetím turnusu na 100%
- vyřazení túr ve skupině Dachsteinu, a to jak ledovcových, tak ferrat v J stěnách, se ukázalo jako správné rozhodnutí, soustředili jsme se na hezká místa Nízkých Taur
- na túře v Obertalu jsme nakonec až na několik účastníků místní autobusovou linku nevyužili a na alm došli pěšky
- lanovku jsme využili jen jednou, první den v Zauchensee
- první túra na Steinfeldspitze byla hodnocena kladně, jako nejlepší rozcházecí túra za poslední roky
- z kempu jsme odjížděli mezi sedmou a devátou, podle času potřebného k dopravě na nástup túry, kvůli dešti jsme posouvali o hodinu odjezd jen do Sölktalu
- řidič Zdeněk měl dostatečnou zásobu nápojů
- turnus proběhl v přátelské atmosféře bez vážných zranění, nemuseli jsme volat helikoptéru ani záchranku
- za kemp jsme platili cca 136 € na dospělou osobu (sezóna)
- autobus byl vykázán na P cca 1,6 km od kempu (z důvodu rozmoklé půdy na P těsně za bránou)
- s Pavlem jsme si rozdělili A a B túr y 3:3
- skupina A byla vždy rychlejší, v čistém i hrubém čase výstupu, než my na průzkumu (Mosermandl 2:26 vs 2:10, Höchstein 3:15 vs 2:45)
- přidal jsem (Filip) na svých B trasách vždy B+ fakultativní variantu, která byla náročnější, než A na Zauchensee
- velitelský stan je pohodlný, ale obtížněji se balí a velmi v něm kondenzuje vzdušná vlhkost, pod ložničkami jsme měli stojaté louže vody, přičemž podlážka stanu byla zvenčí suchá
- z Prahy jsem jel (Filip) do Brna až v sobotu časně ráno a bral Pavlu a Zdenu, to samé zpět, po vyložení věcí do skladů na VETUNI jsem vyložil Pavlu kousek od Limuzské a Zdenu u ubytovny MF v Libni u Rokytky.
- vzhledem k horšímu počasí na některých túrach jsem jako loni (Pavel) ve fotoalbech zkombinoval průzkum s turnusem
Túry
1 Zauchensee, Steinfeldspitze (2344 m)
- neděle 13. července
- fotky Filip: https://photos.app.goo.gl/wUHQ5Xm6MESqSsd99
- fotky Pavel: https://photos.app.goo.gl/pKEjXZhTNSdo8mAR6
- převýšení A cca 1000 metrů nahoru a 1500 metrů dolů
- převýšení B cca 600 metrú nahoru a dolů
- cesta busem na Zauchensee (1350 m) na hlavní parkoviště trvala cca 20 minut
- parkoviště bus v cíli: stejné místo
- plán skupina A: trasa: https://mapy.cz/s/docozapabe; popis: lanovkou Gamskolgelhütte - Arche Gipfel (2060 m) - Tagweidegg (2135 m) - Schwarzkopf (2263 m) - Steinfeldspitze (2344 m) - Stubhöhe - Zauchensee
- plán skupina B/B+: popis: jako A, po Schwarzkopf přejit na Gamskogel a zpět k chatě a na lanovku (B+ sestup k Zauchensee)
Ráno je v kempu všelijak, honí se mraky, předpověď na odpoledne slibuje přeháňky a bouřky. Po dojezdu na parkoviště až za jezero k lanovce je však obloha vymetená a je skoro jasno. Jsme tu s drobným časovým předstihem.
Filip A:
Prodej vstupenek je v provizorní uni stavební buňce, kupujeme pro A jednosměrný lístek za 19€. Lanovka se rozjíždí na čas v devět hodin. Mirka nechala u WC hůlky, zjistila to až na sedačce, pokřikem zajišťujeme jejich přivezení.
Tuto trasu jsme pro A ani B na průzkumu nešli, poměrně velká skupina A začne prudce stoupat přímo pod Schwarzkopf (2263 m), vynechal jsem pro špatnou předpověď počasí na odpoledne proti plánu nižší vrcholy vpravo od lanovky Arche Gipfel (2060 m) a Tagweidegg (2135 m), pokud bude hezky a počasí vydrží, prodloužíme túru ze Stubhöhe (1739 m) po hřebínku ještě na Rauchkopf (1893 m).
Cesta vede nejprve podél liniové stavby/výkopu v průmyslovém lyžařském areálu, a to až do sedélka za vrchol Gamskogel (2186 m). Láďa Dušek, věren své pověsti, hledá cestu do údolí cestou necestou mimo značky i neznačené cesty mezi pěnišníky a skalkami a kdesi pod Gamskogelem ztrácí mobil. Protože neví, kolik času má ještě na hledání, sestupuje nakonec do údolí k busu bez mobilu.
Áčko vystupuje na vrchol Schwarzkopfu, kde krátce posvačí, odpojuje se Zdena, sestoupí dolů po vlastní ose. Sestup z vrcholu mne překvapil, docela prudká cesta kolmo po svahu zajištěná lanem. Hlavní vrchol dne je dobře vidět, cesta k němu již ne. Hřebenovka vede spíše po J straně úbočí a obsahuje několik nepříjemných a lany zajištěných míst. Samotný vrchol je pak travnatý a rozlehlý. Na něm svačíme, počasí stále drží, výhledy jsou mírně omezené, ale velmi slušné. Sestupový hřebínek je směs trav a kamení a skalek v trávách, po odklonu na úbočí nad Stubhöhe jde o vápencovou drť, kde boty občas jezdí, překračujeme asi 3 koryta slabých potůčků, kterými se ale za dešťů valí voda a kamení.
Na Stubhöhe opět svačíme a pokračujeme hřebínkem mezi kosodřevinou na Rauchkopf, chata na vrcholu je beznadějně zavřená a funguje jen v zimě. Naštěstí na Sonnalmu kousek pod vrcholem na sestupové cestě jsou v neckách k dispozici chlazené nápoje za jednotnou cenu 3€. Občerstvujeme se, přidala se k nám Eva se synkem, vytlačila kočárek až nahoru, úctyhodný výkon.
Zvažujeme, zda se v jezeře vykoupeme, přeci jen je poměrně exponované. Nakonec na sestupu u jezera se skupinka 5 odvážných odebere na druhý břeh do malého lesíka, kde v obtížných podmínkách malého vlezu do vody a cesty nad s procházejícím mladým rybářem (asi měl trochu šok z tolika krásných žen) odloží oděv a ponoří se aspoň na chvíli do vody.
Cestou k busu ještě odehrajeme pár tahů na veliké šachovnici, od které nás vyžene přeháňka.
Pavel B:
V roce 2008 jsem šel část túry A jako půldenní variantu v sobotu před odjezdem. Snažil jsme se vymyslet pro A smysluplné prodloužení, které krystalizovalo ve vícero variant. Zato B bylo jasné od začátku. Túra 4 kopců “4 Gipfel Tour Zauchensee” láká k využití lanovky, návštěvě chaty a slibuje krásné výhledy na okolní krajinu.
Když jsme pro A dovezli hůlky a koukli se na mapě na celkovou trasu, mohli jsem vyrazit dolů. Túra začíná krátkým sestupem po široké šotolině, aby po chvíli zabočila doprava na travnatou pěšinu a pak příkřeji až do prvního sedla pod vrchol Arche Gipfel (2060 m). Stoupáme na první vrchol mezi kosodřevinou a na vrcholu objevujeme první kruhové výhledy na okolní kopce včetně Dachsteinu. A tak se to bude ještě třikrát opakovat. Dostal jsem na lanovce kartičku, kde mám označit všechny vrcholy a odměna mne nemine.
Vracíme se do sedla, máme dost času, tak nechávám na uvážení každého, jakým půjde tempem. Ztratit se tu nedá, jsme relativně na dohled lanovky, ke které se budeme obloukem vracet. Čeká nás další vrchol naší Tour a to Tagweidegg (2135 m), tentokrát travnatou pěšinou až na vrchol. Sestup začíná být trochu zajímavější, jedná se o skalnatý hřebínek, který jsem nějak vytěsnil, když jsme zde v roce 2015 byli s Hankou a s tehdy 8 letým Lukinem.
Hřebínek končí suťovým výšvihem k relativně lepšímu postupu pěšinou až na samotný vrchol Schwarzkopf (2263 m). Část B se odpojuje. Blíží se 12 hodina, na vrcholu je čas oběda. Čeká nás velmi “výživný” sestup s použitím lana, který jsem opět, tentokrát z roku 2008, také vytěsnil. Přicházíme do sedla pod Steinfeldspitz a otáčíme se zpět k podejití vrcholu Schwarzkopf na travnaté sedlo pod ním.
Posledním vrcholem, na který vystoupíme, je Gamskogel (2188 m). Máme nádherný výhled na stěnu Steinfeldspitze, Stubhöhe a protější hřeben, kudy jde A. Už nás čeká pouze sestup k chatě, naštěstí se dá obejít staveniště nové lanovky, které je obehnané pásem/plotem. Túru zakončíme na chatě a následuje už jen jízda lanovkou dolů k busu. Dana s Květou šli až dolů pěšky.
Cestou zpět začne prudce pršet a v kempu čekáme všichni v busu před vjezdem, než cca 40 minutová velmi prudká a intenzivní přeháňka ustane. Vytopí nám cca 3 stany, což je ale nic proti asi 3 rodinám v karavanech, které se najednu ocitly v 20 cm jezeře a prokopávají r ýhy skrz živý plot tújí, aby voda mohla odtéci. Držela se tam cca 36 hodin.
Večer v kempu již klidný.
Pro pamětníky:
Fotky z polodenní túry na Schwarzkopf a Steinfeldpitze na Exodu 2008: https://photos.app.goo.gl/keT5b1KNWJ9vze459
2 Obertal, Rotmandlspitz (2453 m)
- pondělí 14. července
- fotky Filip: https://photos.app.goo.gl/28DZtaNhRwbhdntDA
- fotky Pavel: https://photos.app.goo.gl/dhYvqH17Kdc7jYAK9
- převýšení A 1450 metrů nahoru dolů, B+ cca 1100 metrů nahoru a dolů
- cesta busem na konec Obertal přes 1 hodinu, parkoviště Hopfriesen/Tauerngold (1050 m) dál jede pouze místní linka 973 v 9:02
- parkoviště bus v cíli: stejné místo
- plán skupina A: trasa: https://mapy.cz/s/nehazenuhe; popis: místní linkou na Eschachalm, dále Neualm, Keinprechhütte, Rotmandlspitze (2453 m), pod Unterer Giglachsee, sestup do údolí k busu
- plán skupina B: popis: místní linkou na Eschachalm, Duisitzkarsee a přechod do údolí Obertal přes sedlo (2050 m), následuje sestup shodný s A
Všichni až na Láďu Duška odjíždíme na túru do Obertalu. Láda jde pěšky na lanovku na Gamskogel, vyveze se nahoru, vyjde do sedélka a pokouší se co možná nejvěrněji v členitém terénu opakovat včerejší cestu. Nakonec zakopl a mobil byl před ním.
Nástup na túru je na P u Eschachhüttn (otevřená od 10:30 hodin), kam ale smí vyjet jen linkový autobus 973 od rozcestí Hopfriesen, musíme být na Hopfriesen v cca 8:30, tedy odjezd po 7 hodině z kempu - díky dochvilnosti všech jsme na P busu dříve o cca 40 minut před příjezdem linky, celé A a většina B se rozhodne jít k almu pěšky. Tam čekáme jen asi na 5 kolegů, A vyrazí na túru, cestou volá Pavel, že si Honza zapomněl na almu foťák a že se vrací a půjde s B, za chvíli dementi, Honza našel foťák na batohu a pokračuje s A.
Počasí je nestabilní a opět na odpoledne hlásí přeháňky a bouřky.
Pavel A:
Na Hopfriesen je po vystoupení z busu zima. Představa čekání na linkový autobus není nijak lákavá a tak skupina A vyráží mezi posledními směrem k Eschachhütte. Nejde jít pomalu a když zezadu přiběhne Filip lehkým tempem, není možno odolat zrychlení. Dneska mne někdo honí.
Od chaty stoupáme přiměřeným tempem směrem k Neualm, po cestě se prodíráme stádem krav (B je mine velkým obloukem na sestupu na jiném místě), Ondra se s každou tulí/pardon zdraví, což není úplně vhodná zábava, neb ve stádu jsou matky i s telaty a není nic horšího než rozzlobená kráva hájící mladé. Při té příležitosti jsem si vzpomněl jak táta v roce 2012 v okolí Ga-Pa prováděl obranné úkony holí do čela nebezpečné krávy matky. Veterinář se nezapře.
Pár fotografií na sociální sítě u Neualm, radostné úsměvy a jdeme dál. Cesta je r ychlá, použijeme vždy pěšiny ať jsme co nejdříve na chatě. Máme dobrý čas, lepší jak na průzkumu. Chata nás zbrzdila, všichni mají hlad, polévka a pivo je víceméně standard.
Po rychlém sestupu k jezeru jdeme do práce zostra, Honza nasadí tempo. Kazí se počasí, to už vím od chaty, tak uvidíme, kam dojdeme. Zastavujeme na ustrojení nepromokavého oblečení pod sedlem jako při odpočinku na průzkumu a stoupáme mírným deštěm do mlhy, přecházíme sedlo s viditelností do 10 metrů. Za sedlem žádný sníh, vše odtálo, a tak se jde celkem svižně, a když přestane pršet a otevřou se výhledy, vše vypadá radostněji. K vrcholu už docházíme suší. Dřevěný, provizorně vytvořený kříž z klacků upozorňuje, že jsme na vrcholu, jinak to na tom "brdku" Rotmandlspitz (2453 m) není poznat.
Opět zde fouká jako na průzkumu, dáme si svačinu, Kačka si střihne pedikúrní vložku, rychlé foto a jdeme dolů, stále udržujeme celkem ostré tempo. Pod ruinou “Ehemaliger Knappenhäuser ” máme další ZOO zastávku dnešního dne. Fotíme pasoucí se celkem krotké koně. Na průzkumu tu byly ovce. Almy u Unterer Giglachsee jsou bohužel soukromé, jak jsem byl upozorněn, když jsem se hrnul do jednoho otevřeného stavení. Po krátké přestávce pokračujeme sestupem po krajinně nejhezčím úseku túry. Louky, potoky, květena a pasoucí se stádo huňatého plemene krav, které mi připomíná “Skotské plemeno” ve skriptech Živočišné výroby mého studia PEF na MENDELU.
Zbytek sestupu už nemá smysl popisovat. Ve výšce 1550 m přichází déšť a tak jdeme k busu v intenzivním hodinovém dešti.
Filip B:
Skupina B se mírně vrací pod nástup na cestu k Duisitzkarsee, která poměrně příkře v serpentinách stoupá lesem až k jezeru, obě chaty jsou otevřené, amfiteátr závěru doliny je fotogenický, docházíme ve větším časovém rozpětí, B je dnes početné. K jezeru vystoupá i Lída, která se potýká s bolestí zad a P hýždí a stehna. Volíme pořadí koupání- občerstvení, přecházíme na klidnější místo na opačný konec jezera, za stále ještě hezkého počasí se rychle smočíme, stejně nás mírně vyruší procházející turisté. Sladké občerstvení na chatě a začínáme stoupat na sedlo směr sestupová trasa A. Počasí se obrací k horšímu, zatahuje se a bude pršet, to je na 100%, bez bouřky, na to je moc zima. Průběžně sleduji srážkový radar, nakolik to špatný signál dovoluje. Přeháňka nás zastihla cca 50 výškových metrů pod hřebenem. Volím sestup/ústup zpět na chatu a návrat k busu přes Neualm, ne z důvodu aktuální frontální poruchy, ale z důvodu trvalého deště, který po třetí odpoledne dorazí do oblasti.
Za chvíli jsme zpět u jezera a u chat, kde potkáváme B-, které přečkalo přeháňku zde a nestihlo se vydat na Neualm. Traverz je docela dlouhý a nakonec i dost do kopce, podle mapy to tak nevypadalo, cesta je zpočátku i bahnitá, na konci více kamenná.
Na Neualmu jsou v říčce hezké tůně, r ychle se opět smočíme, já tedy bohužel máčím i ponožky a musím si vzít náhradní. Dana a Renča se noří na ležato do docela mělké vody.
Na sestupu z Neualmu potkáváme na cestě početné stádo krav, které obcházíme lesem svahem, viz video ve fotoalbu. Až na alm se nám podaří sestoupit za sucha, od almu začíná drobně krápat a nakonec cca 20 minut jdeme v regulérním dešti. Vadí to méně, potože nejsme na úzké sestupové trase A, ale na široké vozové cestě v údolí, kde se dá jít pod deštníkem. Ani čelo B nedorazilo k busu za sucha. Cestou poskytuji nevyžádané životní rady mládeži, konkrétně Julče.
Čekáme cca 30 minut na zcela promočené A, které jde v dešti cca hodinu. V kempu jsme za sucha a ani stany nejsou nijak zásadně vytopené.
3 Seewigtal, Höchstein (2543 m)
- úterý 15. července
- fotky Filip: https://photos.app.goo.gl/9Ed8nB672UpSrBVL7
- fotky Pavel: https://photos.app.goo.gl/B79XBdKZ5wKixXBu8
- převýšení A cca 1400 metrů nahoru a dolů, B cca 850 metrů nahoru a dolů
- cesta busem na parkoviště Seewigtal (1150 m) se sjezdem u Ruperting přes mýto, doba jízdy cca 60 minut
- parkoviště bus v cíli: stejné místo
- plán skupina A: trasa: https://mapy.com/s/curetonava; popis: parkoviště - Hans-Wödl-Hütte - Filzscharte - Höchstein (2543 m) - Untere Kaltenbachschulter - Obere Filzscharte a zpět na parkoviště
- plán skupina B: popis: jako A a od chaty směrem k Filzscharte s výstupem na úroveň "lovecké chaty" a zpět (variantně výstup pouze k Obersee)
Na úterý hlásí stabilnější počasí opět s deštěm navečer, prohazujeme pořadí túr a volíme druhou těžkou A túru po sobě.
Filip A:
Je to moje třetí návštěva oblasti Seewigtal za rok, loni v srpnu jsme zde byli s Michalem, Miladou a Zuzkou, kdy jsem se pokoušeli vystoupit na Höchstein z chaty Hans Wödl Hütte (pro špatné počasí a nízký morál se nepodařilo). Letos to tedy zkusíme po úpěšném pokusu na průzkumu i s turnusem rovnou z parkoviště, na které vedou 2 mýtní silnice (ale mýto jsme neplatili, cestou tam byla budka ještě prázdná a cestou zpět už prázdná). Celkový čas výstupu podle rozcestníků je 1:45 na chatu a 3:30 z chaty. Čistý čas výstupu byl 2:45, se 3 pauzami, u chaty, u lovecké chaty a v Obere Filzscharte asi 4 hodiny.
Pro A volím první sraz na terase chaty a výstup vodopádovou stěnou tempem, jaké komu vyhovuje. Na chatě opět potkávám tuze hezkou dceru pronajímatelů, zdraví mě a určitě si mě už pamatuje. Nejhorší část výstupu je hned tato úvodní, kdy je nutné prostoupit prudkou a příkrou vodopádovou stěnou. Je to v podstatě schodiště z kamení, dřev a jednoho kovového schodiště. Na chatě se krátce občerstvujeme nápoji a čekáme na celé A.
Další zastávka je u malé lovecké chatky, Pavel nemá první část nad chatou rád, že to je v trávě a bahnu mizerná cesta, ale tráva byla vyžínaná, cesta i přes deště překvapivě suchá (bahno bylo, a hodně, ale méně, než jsem čekal). Opět jdeme každý svým tempem. U lovecké chatky vzdává vrchol první část A, že vystoupí pomalu za námi jen do sedla Obere Filzscharte.
Nad chatkou ještě pokračuje výstup kratším prudším úbočím, následuje dlouhý traverz v podstatě bez zisku metrů nahoru. Výstup do Untere Filzscharte je naopak velmi prudký, nejprve žlabem a pak v krátkých serpentinách. V sedle dost fouká, nezdržujeme se a pokračujeme do horního sedla, kde si dáme poslední odpočinek před závěrečným výstupem na vrchol. Rozcestí udává ještě hodinu, za cca 40 minut jsme nahoře. Počasí stále drží a už snad i vydrží delší část sestupu.
V sedle se odpojuje další skupinka a tak na vrchol stoupáme je v sedmi. Všechen sníh z jara je pryč. Vrchol se líbí a výhledy také. Sestupujeme až do Untere Kaltenbachschulter, odkud je cesta přes kamenný kar mnohem lepší. U lovecké chatky začalo mírně pršet, přeháňka za 20 minut skončila.
Na chatě si dáváme pivo a radler a polévky a sestupujeme k jezeru, koupeme se v meandrech a tůních potoka nad ním. B si dopřává hody v restauraci (čerstvé ryby).
Na tu bídu se stabilitou počasí to vyšlo parádně!
Pavel B:
Odcházím od autobusu poslední, dnes je pro B dostatek času, A má opět dlouhou túru. Procházíme kolem Bodensee a vychutnáváme si letní paprsky slunce, jak se odráží v jezeře, fotíme. Spodní část vodopádu mohutně hučí a mně při výstupu ty schody nepřipadají tak krkolomné jako na průzkumu. Tato část túry se mi zamlouvá, krásné výhledy do údolí každým nastoupaným metrem. K Hans-Wödl-Hütte přicházím, když se A zvedá k odchodu.
Přicházejí první mraky, tak úplný plech to dneska nebude. Rozdělujeme družstvo na dvě skupiny. Většina se vydává na Obersee a menší skupina jde se mnou na loveckou chatu. Dana s Květou v euforii zamíří k jezeru, nezbývá než se za nimi vydat a vrátit je na správnou cestu. Je pravda, že vysekaná tráva dělá cestu nad chatou v bahně snesitelnější. Ale stejně to jaksi není pocitově ono a když překonáme poslední houštiny a přijdeme k potoku, který odděluje bažinatou cestu od alpské louky, hned se jde lépe a tak se není co divit, když za chvíli vidíme loveckou chatu. Výhledy stojí určitě za tu námahu. Do potoku ponořit nohy a když Pavel uvaří pod tlakem kafe, co více schází?
Návrat k chatě je r ychlý, chceme se jít vykoupat na Adama, bohužel osazenstvo u výpustě nám to nedovolí, a tak se koupe pouze Pavel v plavkách. Ponořit nohy na pár minut do studené vody má také něco do sebe. Na chatě proběhne pouze rychlá zastávka (stihnu polévku a pivo), začíná lehce pršet. Přichází první část A a tak se postupně všichni vydávají dolů. Jezerní skupina sestupovala již dříve. Na kamenech nad chatou ošetřím jedno odřené dětské koleno a s deštníkem v ruce ve zrychleném tempu jdu dolů. Pod vodopádem opět namáčíme nohy v proudu potoka. Adélka tvoří specifické vodní kreace při záchraně plovoucí boty. Bohužel si jí nikdo nevšiml, aby to zvěčnil.
Průřez skupiny B a A si při čekání na zbytek A posedí v restauraci Forellenhof. Čerstvé ryby, pivo, zmrzlina, kafe, každý podle svého gusta.
4 Sölktal, Deneck (2433 m)
- středa 16. července
- fotky Filip: https://photos.app.goo.gl/Zh2ezqkgHJnk9maM7
- fotky Pavel: https://photos.app.goo.gl/doDvru4pakaMVB5h9
- převýšení A 1000 metrů nahoru a dolů, B cca 750 metrů nahoru a dolů
- cesta busem se sjezdem u obce Pruggern, výjezd k Erzherzog-Johann-Hütte, parkování v zatáčce (cca 1500 m), doba jízdy až 1:30; nad St. Nikolai im Sölktal omezení váhy 16t
- parkoviště bus v cíli: stejné místo
- plán skupina A: trasa: https://mapy.cz/s/kubatejubu; popis: chata - Kaltenbachalm - kolem jezer - Etrachböden - Schafspitze (2310 m) - Deneck (2433 m + případně další vrcholy) - spodem pod Schafspitze - sestup k autobusu
- plán skupina B: popis: jako A na Etrachböden a zpět
Filip A:
Na túru vyrážím během posledních 14 měsíců potřetí, byl jsem tu s Tomášem, Bárou a Pavlem v květnu 2024, pak na průzkumu v červnu 2025. Dnes je z těchto tří návštěv jednoznačně nejhorší počasí. Autobus parkuje mírně níže, než jsme parkovali auty (asi 120 výškových metrů a asi 15 minut chůze lesem).
Nad almem nás málem porazí prudce sestupující krávy. Je zataženo, souvisle šedivo a z mraků vypadávají malé kapky vody. Krátce zastavíme u Mitlerer Kaltenbachsee. Na výstupu po hřebínku k hornímu jezeru fotíme mloky na cestě. Na Etrachböden je viditelnost mizerná, naštěstí i neznačená cesta pod úbočím Schafspitze je v terénu dobře patrná. Ze skupiny A se odpojují pr vní ne zcela motivovaní jedinci s tím, že již dále na vrcholky nejdou.
Další zastávka je na zmíněném vrcholu, kde se odpojuje další část A, sestoupí rovnou zpět na Etrachböden.
Na vrchol Denecku tak stoupá jen menší část A, z vrcholu je dokonalý kruhový výhled o poloměru asi 80 metrů. Zdržíme se jen na fotografii a sestupujeme zpět. Aspoň že se líbí vrcholový kříž.
Počasí se mírně lepší už na Etrachböden, u středního jezera a nad ním již vidíme i protější svahy údolí Sölktal, u dolního jezera se natolik vylepší počasí, že se ve třech koupeme a je to asi nejlepší koupání, klid, nikdo nás neruší, máme dost času.
Sestup k busu bez komplikací, část B se stavila na almu a byli nadšeni z jídla i vstřícnosti obsluhy.
Túra je to krátká, ale ihned se jde do kopce. Krajinově velmi hezké, Sölktal odděluje Schladming Tauern od Rottenmann Tauern. Škoda, že to na túře bylo s výhledy velmi omezené.
Pavel B:
Všem jsme na dnešek slibovali koupání ve 3 jezerech, počasí si ovšem řeklo své. Začátek cesty lesem až k almu a výšvih k prvnímu jezeru byl ještě bez deště, ale jak stoupáme do mlhy, tak z mraků padá stále více vody.
První pauzu děláme u prostředního jezera Kaltenbachsee, někteří se otáčí zpět, zbytek stoupáme dle plánu k Oberer Kaltenbachsee a dále až na Etrachboden. Všem vykládám, jaké jsou tu krásné výhledy za hezkého počasí. Což zpětně určitě nyní doceníte z fotoalba.
Na planině se na 10 sekund otevře rozhled na 50 metrů. Jinak ve stoje svačíme v mlze. Na sestupu se počasí postupně zlepšuje, mraky stoupají nahoru, nejdříve jsou vidět spodní jezera a pak i protější kopce. Zahřátý sestupem se rozhoduji vykoupat v Unterer Kaltenbachsee. Nikde nikdo, většinu B mám před sebou. Takový klid a ticho, jezero bylo relativně teplé, nedalo se odolat. U almu dojdu ostatní, jak odpočívají a svačí na lavičce. Postupně přichází část A, a tak za sluníčka a sušení oblečení, deštníků, pláštěnek dojdeme k busu.
Večer jako už každý den po hlásání probíhá v hlavní budově kolektivní hraní "deskovek". A to ještě netuším, že spánek bude krátký.
5 Obertauern, Grosses Gurpitscheck (2526 m)
- čtvrtek 17. července
- fotky Filip: https://photos.app.goo.gl/wngHXwswZzzC796TA
- fotky Pavel: https://photos.app.goo.gl/xGUpqYfAohS2RQEd8
- převýšení A asi 1200 metrů nahoru a dolů, B+ cca 1050 metrů nahoru a dolů
- cesta busem na parkoviště na konci Obertauern do výšky 1630 m, cca 40 minut
- parkoviště bus v cíli: stejné místo
- plán skupina A: trasa: https://mapy.cz/s/colosatoce; popis: parkovište - Twengeralm - Twenger Almsee - Grosses Gurpitscheck (2526 m) - sestup přes Gollitschspitze (2247 m) k jezeru a zpět k parkovišti
- plán skupina B: popis: jako A, od jezera výstup na Gollitschspitze
Pavel A:
Jak říká oblíbené rčení: “Zážitek nemusí být hezký, hlavně když je intenzivní!” Tohle moto si budeme po celou dobu túr y říkat jako mantru.
Z túry mám minimum fotek. K Twengeralm jdeme svižnou chůzí, po krátké pauze pokračujeme k jezeru a hned dál. Není teplo a počasí není přívětivé, lehce prší. S nastoupanými metry déšť sílí, na hřebeni se přidává intenzivní vítr a tím pádem i déšť. Podle toho, kudy se vine cesta, pociťujeme poryvy větru. Pauzu děláme na chráněném místě. Dochází i Pavel s Vikim. Viki má zatím energie na rozdávání, ale tato túra bude pro něho velmi intenzivním, zmrzlým zážitkem.
Většině začínají mrznout ruce. Hlavně po finálním výstupu po laně před vrcholem už nikdo nedoufá, že se počasí zlepší. Rychle ke kříži na Grosses Gurpitscheck (2526 m), nějaké to společné foto, počkat na Vikiho s tátou a jdeme postupně zpět. Každý průchod oknem na hřebeni dává tušit, že Viki může odletět, ale jeho velikost je v tuto chvíli jeho výhodou. Stačí přidržet za kapuci. Stejně se mi uleví, když se dostaneme v pořádku zpět nad jezero. Sestupujeme dolů k jezeru a na alm, nejdeme už na Gollitschspitze.
V almu sedí zbytek B a tak tu společně posedíme v teple nad kávou, zákuskem a mléčnými nápoji místní výroby. K busu už zbývá jen společný sestup. Jaký to rozdíl oproti průzkumu za hezkého slunečného počasí.
Filip B:
Ráno je zataženo a mraky se honí, ale obloha není celistvě šedá, jako ve středu. S mírným optimismem přejíždíme do Obertauern, na parkovišti jsme skoro sami. Dost fouká, i zde v údolí. Vyrážíme A i B skoro současně a začne pršet. A se schovává u stěn posledního stavení (hostel Schaidberg). B se deště nebojí, předcházíme je a až pod Twengeralm jsme promíchaní.
Cestou nahoru se na almu nezastavujeme, ale mají otevřeno. Během výstupu k jezeru se počasí kazí, mraky padají dolů a začíná foukat. Skupinu B u jezera rozpouštím s tím, že část se vrací již nyní, část obejde jezero, část vystoupí na Gollitschspitze a skupina B+ se se mnou vydá kus po hřebeni směr Gurpitscheck, třeba budeme mít štěstí a “se to škubne”. Opět je B+ složené výhradně z žen. Mám v plánu dojít za druhý travnatý hřebínek před vstupem do skal, což se nám podaří. Ovšem místy fouká velmi silně. Svačíme. Výhledy se nekonají a tak sestupujeme zpět, jeden úsek je obzvlášť nepříjemný s poryvy větru kolem 90 km/h (odhad dle toho, co to dělalo s našimi batohy a těly).
Nad sedlem nad jezerem se přeci jen dočkáme dílčích pohledů do údolí. Vystupujeme na Gollitschspitze a vracíme se k jezeru. Dnes bez koupání, je zima, poprchává a fouká vítr. Dana alespoň koupe nohy a botu, co jí málem uplavala.
Na almu obsazujeme skoro všechna volná místa, mají tu parádně vytopenou místnost. Obsluha není z nejrychlejších a nejbystřejších, nakonec se dočkáme všichni. Mírně nás překvapí informace, že není jisté, jestli mají dost mléka na kakao. Sestup k busu mírně nudný, výhledy velmi omezené.
Cestou busem zpět do kempu se u vodopádu nezastavujeme, není kde zaparkovat.
Večer v kempu klidný a opět jdu spát brzy. Pavel na dnešek spal jen několik hodin a šel túru na zbytkový alkohol. Na to už nemám, ani fyzicky, ani psychicky.
6 Riedingtal, Mosermandl (2680 m)
- pátek 18. července
- fotky Filip: https://photos.app.goo.gl/APw1p1QyC4zTKiSU9
- fotky Pavel: https://photos.app.goo.gl/5MBx6eWhofHDV1JS9
- převýšení A 1300 metrů nahoru a dolů, B+ 950 metrů nahoru a dolů
- cesta busem na parkoviště v Riedingtal u Schliereralm (1500 m) cca 60 minut
- mýto dálnice (tam i zpět) a mýtní silnice na konci k parkovišti (platba kartou na parkovišti)
- parkoviště bus v cíli: stejné místo
- plán skupina A: trasa: https://mapy.cz/s/lepokazohu; popis: parkovište - směrem k Jakoberalm (nedojde se) - Mosermandl (2680 m) - spodem pod Windischkopf (evnetuelně vrchem) - Windisscharte - Franz-Fischer-Hütte - sestup do údolí na silnici a pak po pěšině po pravé straně silnice bokem zpět k parkovišti
- plán skupina B: popis: jako A, ale bez výstupu na Mosermandel, přímou cestou na Franz-Fischer-Hütte
Konečně stabilní hezké počasí, které se během dne bude ještě vylepšovat. Vyjíždíme za polojasného počasí, cesta do údolí Riedingtal ubíhá svižně, mýtné na dálnici/tunel platí řidič Zdeněk automaticky z krabičky za čelním sklem. Mýto za vjezd do údolí a parkování platím já soukromou kartou (30€) s tím, že mi peníze dá Pavel v hotovosti z vybraných záloh. Platební terminál nebyl úplně intuitivní, takže jsem zvědav, zda nás pustí závora ven.
Na parkovišti odsouváme dřevěná bidla, aby se bus nemusel složitě otáčet. Už je polojasno a mraky se dále rozpouštějí a mizí.
Pavel A:
Začátek túry je krásná, široká, šotolinová cesta se stabilním sklonem, kde se dá jít v solidním tempu aniž by se člověk výrazně unavil. Na rozdíl od průzkumu mne nic nenutí dělat neplánovanou přestávku. Část A hraje letošní oblíbenou slovní hru na hádání slov a tak stačí párkrát protočit hádající a jsme skoro na konci šotolinové cesty.
Na prvním odbočení z cesty uděláme krátkou pauzu na pití a stoupáme dále až se ze šotolinové cesty stane úzká pěšina. Pohledy zpět směrem na Weisseck dávají tušit krásné výhledy. S každým metrem je to hezčí a hezčí. Pr vní velkou pauzu uděláme nad odbočkou na Mosermadl v závětří. Kupodivu v mělkém sedýlku docela dost fouká.
Než odejdeme dál, už se řítí Filip a čelo skupiny B. Výstup v závětří mezi klečí jde dobře, na planině s trávou se náhle do nás opře vítr, není tak hrozný jak včera, ale i tak je silný. Další pauzu uděláme až nad prvním suťovým výšvihem s přechodem na drolivý vápenec. Dobíhá nás Ráďa. Čeká nás posledních 300 výškových metrů, jedná se ze začátku o nepříjemně klouzající pasáž plnou drolivých kamenů. V závěru je třeba stoupat opatrně, abychom neshazovali dolů jednotlivé kameny, což úplně nejde a jeden větší kámen letí dolů, naštěstí nikoho nezasáhl. Na vrcholu Mosermandl (2680 m) mne čeká příjemné překvapení a to krásně postavený a znovu upevněný kříž.
Výhledy nejsou tak špičkové jako na průzkumu, přesto jde o krásný kruhový pohled. Ukazuji včerejší mrazivý a deštivý vrchol a další vrcholy v dohledu. Obědová pauza je delší, nechybí společné foto a gymnastické cviky s křížem propagačního charakteru.
A už nás čeká slibovaný komínový sestup s lanem. Na jednom místě zbytečky sněhu. Naštěstí pod Windischkopf zbyl sněhový splaz, a tak jak loni část A neodolá a na pláštěnkách klouzá dolů, zbytek nelení a zahajuje koulovanou. Obcházení Windischkopf je bez sněhu rychlé, takže brzy stojíme nad Windischscharte. Ráďa běží dopředu na chatu.
Zbytek sestupuje uvážlivěji do sedla. Jako na průzkumu se na sedle pokocháme okolím, dáme lehkou svačinku a klesáme směrem k jezeru, procházíme hezkou krajinou s potokem a rozesetými kameny, loukou plnou kytek. U jezera se na koupání potkáváme s Filipem. Skupina A po koupání míří na další gastro zážitek.
Sestup probíhá rychle, stejně jako dochod údolím kolem potoka, kapličky a nádrže Schliersee až k autobusu.
Špičková túra na poslední den, Mosermandl důstojně uzavřel naše letošní túry.
Filip B:
Skupina A vedená Pavlem vyráží po lesní cestě pod Jakoberalm. Jmenovec Filip se pozapomněl, tedy jej doprovodím a společně skupinu A dohoníme. Čekám v zatáčce a nechávám přejít celé B, poté opět vyrážím, docházím zadní voje A, opět čekám, až přejde celé B ( již dost roztahané) a toto cvičení opakuji potřetí na rozcestí. Zde odbočuje cesta na vrchol, nabízím fakultativně B+ cestu na vyhlídku na travnaté pláně pod suťová pole asi do 2400 m, čehož velká skupina B využije (až na Láďu samé ženy).
Na travnatých pláních dost fouká, ale výhledy na Ankogel a Hochalmspitze jsou parádní. Stálo to za to. Svačíme, fotíme, sestupujeme zpět na traverzovou cestu vedoucí k Franz- Fischer hütte. Obcházíme menší stádo krav. které obsadilo celou šíři úzké pěšinky i okolí.
Essersee je plné vody a jezera jsou spojená v jedno, za vyvýšeninou je krásná soukromá pláž, schovaná, koupeme se v parádní studené vodě (i Mirka, přes hendikep s rukou). Celý traverz je krajinově velmi vděčná túra!
Na chatě si dopřáváme, pití i jídlo, přichází Ráďa, aby sestoupil dolů s Julčou, skupina A je ještě jinak vysoko pod sedlem. Platíme a jdeme A naproti a spolu s nimi se koupeme v jezeře, proti průzkumu se voda promíchala a je dosti studená.
Sestupujeme v malých skupinách, je fantastické počasí, výhledy. S Mirkou se ještě potřetí koupeme v tůni v potoce, obcházíme přehradní nádrž zadem kolem kapličky a jsme u busu tak akorát, ještě před A. Po půl páté vyjíždíme zpět, závora nás pustila ven, mají to dobře nastavené (čtení SPZ).
Je to jedna z nejlepších túr, co se dá v oblasti podniknout.
Jako obvykle zakončujeme túry posledním večerním hlásáním s vínem a v družném přátelském hovoru do 22 hodin, kdy jako každý den nastává v kempu noční klid a my se přesouváme do hlavní budovy.
Pro pamětníky:
Fotky z túry na Mosermandl na Exodu 2008: https://photos.app.goo.gl/92mbCH3UJNDtUmrP9
balení kempu, odjezd, cesta do Brna (a dále do Prahy)
- sobota 19.července
- fotky Filip: https://photos.app.goo.gl/J9dAuGoyeiNXPFHd7
- fotky Pavel: https://photos.app.goo.gl/WcdCu27eBy32szhM8
Začali jsme balit po osmé ranní, počasí přálo. Poprvé balíme nový velitelský stan jako takový finální bonbónek. K zmenšení objemu před vložením do vaku je použita zajímavá metody pro vyfouknutí přebytečného vzduchu “Ondrovy sudy”.
Před druhou hodinou byl autobus naložený a vyrazili jsme směr Brno, kam jsme přijeli před 22 hodinou, za cca 40 minut jsme vyložili stany, spacáky, karimatky, nádobí, vařiče a veškerý další proviant do skladů, bomby do boudy před tělocvičnou. Po půlnoci jsem byl v Praze (Filip), po půl jedné doma a po půl druhé v posteli. Dlouhý a náročný den.
sepsali: Filip Neuhäuser, Pavel Dvořák
foto: Filip Neuhäuser, Pavel Dvořák
Nahoru