2018 - Berchtesgaden

Přehled základen 2018

2017 - Wallis

Fotky z Wallisu (2. turnus)
Fotky z Wallisu (3. turnus)
Fotografie z průzkumu
Přehled základen 2017
Oznámení

2016 - Solná komora

Fotky ze Solné komory
Fotografie z Písecka
Přehled základen 2016
Oznámení

2015 - Vysoké Taury

Fotky z Matrei - 2. turnus
Mapy ke stažení - Taury
Průzkum ve Vysokých Taurech
Přehled základen 2015

2014 - Kaisergebirge

Fotky z průzkumu
Fotky z Kaisergebirge (4. turnus)
Přehled základen 2014

2013 - Cortina

Fotky z Cortiny - 2. turnus
Fotky z Cortiny - 4. turnus
Filipův deníček
Video
GPS trasy - 4/A
GPS trasy - 4/B
Mapy ke stažení
Přehled základen 2013

2012 - Bavorsko

Fotky z Bavorska
Filipův deníček
Video
GPS trasy
Přehled základen 2012
Oznámení

2011 - Chamonix

Fotky z Chamonix
Video
Geologické okénko
Fotky z průzkumu
Přehled základen 2011

2010 - Ennstal

Fotky z Ennstalu
Filipův deníček
GPS trasy
Video
Hodnocení sezóny 2010
Přehled základen 2010

2009 - Corvara

Fotky z Dolomit
Filipův deníček
Geologické okénko
Hodnocení sezóny 2009
Mapy ke stažení
Přehled základen 2009

2008 - Nízké Taury

Fotky z Nízkých Taur
Filipův deníček
Hymna 4. turnusu
Hodnocení sezóny 2008
Přehled základen 2008

2007 - Gailtal

Fotky z Gailtalu
Filipův deníček
Hodnocení sezóny 2007
Přehled základen 2007

2006 - Montafon

Fotky z Montafonu
Filipův deníček
Hodnocení sezóny 2006
Přehled základen 2006

2005 - Pale

Fotky z Dolomit
Video z ferráty
Hodnocení sezóny 2005
Přehled základen 2005

2004 - Engadin

Fotky ze Švýcarska
Hodnocení sezóny 2004
Přehled základen 2004

2003 - Achensee

Fotky z Achensee
Hodnocení sezóny 2003
Setkání po sezóně
Přehled základen 2003

2002 - Dauphine

Fotky z Francie
Přehled základen 2002

2001 - Lienz

Fotky z Lienzu

2000 - Aosta
1998 - Švýcarsko
1997 - Ötztal
1996 - Brenta
1995 - Julské Alpy
1994 - Dolomity

1993 - Hohe Tauern

Fotky z Vysokých Taur

Hodnocení sezóny 2009

Tonion

Sezonu jsme tentokrát zahájili 6. června jednodenním zájezdem do Mürzstegských Alp s výstupem na výhledový vrchol Tonion (1699 m) nedaleko Mariazell. Túra byla tentokrát méně náročná (5-6 hod., převýšení +600m -900m) a proto jsme ji absolvovali v jedné skupině. Vzhledem k velké oblačnosti byly výhledy z vrcholu omezené. I tak se túra líbila.

Průzkum

Od 14. do 22. 6. jsme byli na průzkumu v oblasti naší letošní hlavní základny v severních Dolomitech. Na zpáteční cestě jsme se snažili zajistit kemp pro příští rok. Tentokrát to bylo spojeno s menšími problémy, nakonec se však podařilo.

Základna Dolomity - sever

Od 1.7. do 30.7. proběhly čtyři osmidenní turnusy základny Dolomity - sever. Byla to již naše čtvrtá základna v Dolomitech (1994-95 Misurina, 1999-2000 Malga Ciapela Marmolada, 2005-2006 Pale di San Martino). Ani tentokrát nás Dolomity nezklamaly. Znovu se potvrdilo, že patří k nejkrásnějším horám. Kemp Colfosco u Corvary splňoval nejnáročnější požadavky. Tomu ovšem odpovídala cena, která byla z kempů námi dosud využitých, nejvyšší.

Naše túry byly vedeny převážně v masivech obklopujících údolí Badia (Gadertal), Gardena (Grödner Tal) a Funes (Villnöß Tal), tzn. v masivech Geisler (Odle), Puez, Sella a Fanes. V zájmu ulehčení túr jsme využili některé lanovky a hlavně vysoko ležící sedla. Dolomity nám opět poskytly velmi široké možnosti túr, takže je velmi nesnadné zde popsat všechny varianty, které jsme v turnusech absolvovali. Nicméně se o to pokusíme. V této oblasti Dolomit máme určité problémy se zeměpisnými názvy. Střetává se zde totiž živel italský, německý a ladinský. I v názvech na mapách je pěkný galimatyáš. Snažili jsme se vybrat názvy podle našeho nejužívanější, někde jsme použili i název alternativní. Ne vždy se to muselo podařit.

Popis a hodnocení jednotlivých túr

(A - nejnáročnější túra, B - túra středně náročná, C - túra lehká)


Peitlerkofel (Sass da Pütia)
Autobusem směr Bruneco, v obci St. Martin jsme odbočili vlevo, dojeli na Würzjoch, parking.

A - Peitlerkofel
Würzjoch (1987 m) - po tur. cestě č.8 A na Munt de Fornella (2067 m) - úbočím na Peitlerscharte (2357 m) - výstup přes předvrchol a dále po zajištěné cestě na vrchol Peitlerkofel (2875 m). Zpět po stejné cestě.
Čas: 6 hod.
Převýšení: +/- 900 m

V případě dostatku času některá družstva po sestupu z vrcholu do Peitlerscharte dokončila okruh kolem Paitlerkofelu přes Gömajoch (2111 m) a Munt de Fornella. Asi o hodinu delší, než základní túra.

B - okruh kolem Peitlerkofelu
Würzjoch (1987 m) - po tur. cestě č.8 A na Munt de Fornella (2067 m) - úbočím na Peitlerscharte (2357 m), odtud přes Gömajoch (2111 m) a Munt de Fornella zpět na Würzjoch
Čas: 4 hod.
Převýšení: +/- 400 m

Při dobrém počasí vystoupila většina turistů z Peitlerscharte ještě výš, až na předvrchol Peitlerkofelu, k začátku zajištěné cesty.

C
Würzjoch (1987 m) - po tur. cestě č.8 A na Munt de Fornella (2067 m) - zde doleva po cestě 8B na Gömajoch (2111 m) a zpět stejnou cestou.
Čas: 3 hod.
Převýšení: +/- 150 m

Peitlerkofel je mohutný, osamocený skalnatý štít, nejsevernější skalnatý vrchol na západ od údolí Badia. Výhledy z něho jsou skvělé a to nejen na Dolomity, ale i na Zillertalské Alpy , Stubaiské Alpy a Vysoké Taury. Skvělé výhledy jsou i z okružní cesty kolem Peitlerkofelu. Okružní cesta je velmi příjemná, zajímavá, voňavá, ale dosti dlouhá.


Skupina Puez
Autobusem na Grödner Joch. Zde vystoupily všechny skupiny.

A
Grödner Joch (2137 m) - po cestě č.2 přes Forc. Cir (2468 m) - Crespeina Joch (2528 m) - Forc. de Ciampei (2366 m) - Puezhütte (2475 m) - výstup na Puezspitze (2913 m) - návrat k Puezhütte (2475 m) - odtud záp. směrem po cestě č. 2, odbočit doleva a cestou č.16 sestoupit do Langentalu a Langentalem k parkovišti autobusu (1600 m)
Čas: 8 hod.
Převýšení: +1000 / -1500 m

V případě nedostatku času místo výstupu na Puezspitze je možno vystoupit na Puezkofel (2725 m). Celkově o hodinu kratší, o 200 výškových metrů méně.

B
Grödner Joch (2137 m) - po cestě č. 2 přes Forc. Cir (2468 m) - Crespeina Joch (2528 m) - Forc. de Ciampei ( 2366 m) - Puezhütte (2475 m) - sestup po cestě č. 14 do Langentalu a Langentalem k parkovišti autobusu (1600 m), nebo od Puezhütte na západ po cestě č. 2 a doleva po cestě č. 16 sestoupit do Langentalu (mírnější, ale delší.)
Čas: 6 hod.
Převýšení: +500 / -900 m
C
Grödner Joch (2137 m) - po cestě č. 2 do do skalního města u Forc. Cir (2468 m) a zpět na Grödner Joch (2137 m). Přejezd autobusem do Wolkensteinu, na parkoviště k ústí údolí Langental. Langentalem tam a zpět.
Převýšení: +/- 400 m

Krajinově pestrá túra: skalní město v oblasti forc. Cir, cesta podél vysokohorského plateau Gardenaccia, výstup na výhledový vrchol, cesta krásným rekreačním údolím Langental. Velmi vděčné.



Skupina Geisler (Odle)
Autobusem přes Grödner Joch a Wolkenstein (Selva) do St. Christiny, k parkovišti lanovky na Col Raiser. Lanovkou na Col Raiser (2107 m).

A - těžší varianta
Výstup na Sass Rigais (3025 m) mírně obtížnou až těžkou zajištěnou cestou.

Col Raiser (2107 m) - Regensburger Hütte (2087 m) - odtud po cestě č.13 na rozcestí Plan Ciautier. Dále po značkách Via Ferraty údolím Wasserrinnental do štěrbiny mezi vrcholy Sass Rigais a Furchetta - k východnímu nástupu Via Ferraty. Zajištěnou cestou na vrchol. Z vrcholu po těžké zajištěné cestě do Mittagscharte (2597 m) resp. odbočkou doleva minout Mittagscharte a k vrcholové stanici lanovky Col Raiser (2107 m).
Čas: 8 hod.
Převýšení: +/- 1000 m
A - lehčí varianta
Piz Duleda (2909 m) - lehká zajištěná cesta

Col Raiser (2107 m) - Regensburger Hütte (2087 m) - po cestě č.2 a 3 - odbočit po cestě č. 3 do údolí Val di Roa - Forc. de la Roa (2617 m) - zajištěnou cestou po cestě 2c na Forc. Nives (2720 m) - odtud výstup na Piz Duleda (2909 m). Sestup na Forc. Nives (2720 m) - Forcella Forces de Sieles (2505 m) - po trase č. 2 údolím Forces de Sieles na Regensburger Hütte (2087 m) a k vrcholové stanici lanovky Col de Raiser.
Čas: 8 hod.
Převýšení: +/- 1000 m
B
Col Raiser (2107 m) - Regensburger Hütte (2087 m)- po cestě č. 2 na Forcellu Forces de Sieles(2505 m) - doprava na výhledový Col de la Pieres (2747 m) - dále po částečně zajištěné cestě na Forc. de Piza (2489 m) - sestup k Regensburger Hütte (2087 m) a k vrcholové stanici lanovky Col Raiser (2107 m).
Čas: 7 hod.
Převýšení: +/- 800 m
C
Col Raiser (2107 m) - Regensburger Hütte (2087 m) - po trase č. 2 a 3, odbočit doleva na trasu č. 2b - Piera Longia (2297 m) - Col Raiser (2107 m).
Čas: 4,5 hod.
Převýšení: +/- 300 m

Výstupy na vrcholy Gaisleru z jižní strany patřily nesporně k vrcholům naší základny. Samozřejmě nejhodnotnější byl výstup a sestup těžkými zajištěnými cestami na Sass Rigais. Také okružní cesta zvlněnou náhorní plošinou Ncisles pod skupinou Geisler stála zato.



Grödner Joch (Passo Gardena)
Túra, kterou jsme dělali v den odpočinku řidiče. Autobusem na Grödner Joch (Passo Gardena - 2125 m).

A
Túra pro družstvo A a částečně i B sestávala ze dvou částí:
1) Výstup lehkou zajištěnou cestou na Große Cirspitze (2592 m) a zpět.
Čas: 2,5 hod.
Převýšení: +/- 400m

2) Po sestupu z vrcholu vycházkovou cestou Colfluschger Höhenweg přes Rif. Forcelles (2101 m) - Edelweisshütte (1832 m) a Colfluschg (1640 m) do kempu.
Čas: 2,5 hod.
Převýšení: - 600m
B+C
Z Grödner Jochu (Passo Gardena - 2125 m) vycházkovou cestou Colfluschger Hohenweg přes Rif. Forcelles(2101 m) - Edelweisshütte (1832 m) a Colfluschg (1640 m) do kempu.

Čas: 2,5 hod.
Převýšení: - 600 m

Zajištěná cesta na Grosse Cirspitze je vhodná i pro začínající ferátisty, což jsme také využili. Cesta z Passo Gardena do kempu je velmi pohodová, prakticky stále v sestupu, přes krásné kvetoucí louky, s fantastickými výhledy na Sellu. Zjistili jsme, že je pohodlnější jít od Rif. Forcelles (2101 m) traverzem k chatě Rif. Col Pradat (2038 m) a odtud dolů po pohodové cestě do Kolfluschgu a do kempu, než prudce dolů po sjezdovce k Edelweishütte a do Kolfluschgu. Menší skupinky vystoupili ještě na Sassonger (2665 m) po lehké zajištěné cestě.


Sella
V mohutném masivu Selly jsme se pohybovali již při předcházejících návštěvách Dolomit, proto jsme túry v něm nepovažovali za prioritní. Masiv ovšem budil tak velkou pozornost účastníků, především těch, kteří s námi v Selle ještě nebyli, že se několik túr uskutečnilo. Túry začínaly buď v Grödner Jochu, nebo na parkovišti pod zajištěnou cestou Pisciadu.
zvlášť zkušení vysokohorští turisté vystoupili k chatě Pisciadu po těžké zajištěné cestě Via Ferrata Brigate Tridentina (Pisciadu Klettersteig) a odtud ještě na Cimu Pisciadu (2985 m). Sestup vedl cestou 676 do spodní části údolí Mesdi a cestou 651 do kempu. Jiná skupina pronikla až k Bamberger Hütte a od ní celým údolím Mesdi do kempu.
Ti, kteří nechtěli jít po těžké ferátě, využili výstup k chatě Pisciadu údolím Setus po částečně zajištěné cestě č. 666.
Nicméně některé ještě pořád lákal nejvyšší vrchol Selly Piz Boé a tak v poslední den na něj vylezli tou nejrychlejší variantou z kempu: lanovkou z Corvary ve dvou etapách do blízkosti chaty Kostner a po cestě 638 na vrchol. Zpět hřebínkem po cestě 672 přes Piz Lech a kolem Pizes di Valun k chatě Kostner.
Nepodařilo se nám tedy uskutečnit výstup údolím Lastiés, na který se už dlouho chystáme. Snad příští rok.


Aferer Geisler
Autobusem přes Grödner Joch, celým údolím Gardena, odbočit na Klausen a za Klausenem doprava do údolí Villnöß Tal (Funes). Stále údolím přes St. Peter až na parkoviště u Zanser Almu.

A
Zanser Alm (1680 m) - po trasách 32 a 25 až k odbočce Günther Messner Steigu - zde doprava po GM Steigu po hřebeni Ruefen - odbočit doleva na vrchol Tullen (2653 m). Zpět stejnou cestou.
Čas: 7 hod.
Převýšení: +/- 1000 m
B
Zanser Alm (1680 m) - Untere Herrensteig - Kofelwiese (1952 m) - Obere Herrensteig - Zanser Alm (1680 m)
Čas: 5 hod.
Převýšení: +/- 500 m
C
Zanser Alm (1680 m) - po trase č. 33 na Tschatschenon Alm (1928 m) - po trasách 35 a 36 Glatsch Alm (1902 m) - zpět na Zanser Alm (1680 m).
Čas: 4 hod.
Převýšení: +/- 300 m
Převýšení: +/- 250 m

Toto údolí jsme rozhodně nemohli vynechat, i když cesta autobusem až k Zanser Almu byla dlouhá. V údolí Villnöß Tal, v obci St. Magdalena, se totiž narodil, vyrůstal a své první výstupy absolvoval Reinhold Messner. Odtud byl také nejlepší výhled na nádherné a slavné vrcholy Geisleru, o nichž Messner píše ve svých knihách: Fermeda, Odla, Furcheta atd.



Kreuzkofel
Autobusem směr Brunico k lanovce v Pedratsches. Zde vystoupila skupina A.

A
Sedačkovou lanovkou ve 2 částech až pod Heiligkreuz - Hospiz (2045 m). Pěšky Heiligkreuz Hospiz (2045 m) - lehkou zajištěnou cestou (trasa č. 7) na Kreuzkofelscharte (2612 m) - odtud doleva po hraně masivu na Heiligkreuzkofel (2907 m) - zpět přes Kreuzkofelscharte a dále po trase č.7 a 12 do Forcelly de Medesc (2533 m) - dále po trasách 12 a 15 zpět na Heiligkreuz-Hospiz. Sedačkovou lanovkou dolů na údolní stanici lanovky v Pedratsches.
Čas: 8 hod.
Převýšení: +/- 900 m

Velmi zdatní jedinci si ještě vyběhli z Heiligkreuzkofelu mírně obtížnou zajištěnou cestou na Zehner Spitze (Sas de les Diecs - 3026 m). O hodinu delší.

B + C
Skupiny B a C jely autobusem dále směr Brunico. V obci Pederoa jsme odbočili doprava do údolí Wengental a jím až k parkovišti na konci údolí.

Wengental (cca 1500 m) po trase č. 15 nebo 16 na Heiligkreuz - Hospiz (2045 m). Odtud: skupina C sjezd lanovkou k parkovišti autobusu v Pedratsches. Skupina B sestup pěšky.
Čas skupina B: 4,5 hod.
Čas skupina C: 2,5 hod.
Převýšení skupina B: +500 / -800 m
Převýšení skupina C: +500 / -50 m

Výstup na Kreuzkofel lehkou zajištěnou cestou bezproblémový. Nevhodný ovšem za vlhka, protože vede po dosti exponovaných, jen místy zajištěných skalních lištách. Výhled z vrcholu fascinující. Sestup přes Forcellu de Medesc velmi dlouhý, proto dala některá družstva přednost sestupu po výstupové zajištěné cestě. Béčková cesta z Wengentalu k Heiligkreuz Hospizu je velmi pohodlná, stoupání mírné, po opuštění lesa se jde přes krásné louky.



Sassongher
Túra vhodná pro den stání autobusu, resp. na poslední den. Lanovka z Kolfuschgu k chatě Pradat, která je na mapě, neexistuje, ale jezdí tam mikrobus, který je možno si telefonicky objednat z kempu. A je to lacinější, než by byla lanovka. Dojede se buďto až k chatě Pradat, nebo se vystoupí u odbočky značky č. 4 ve velkém oblouku cesty.

Odtud po cestě č. 4 a od odbočky dále doprava po cestě č. 7 na Forc. di Sassongher (2435 m) - lehkou zajištěnou cestou na Sassonger (2665 m). Zpět stejnou cestou a dále přes chatu Pradat a Kolfuschg (1645 m) do kempu (1550 m). Lepší než přes Edelweisshütte.
Čas: 5 hod.
Převýšení: +550 / -1100 m

Je možno si také objednat sjezd mikrobusem od chaty Pradat, nebo Edelweisshütte.



Col di Lana
Zvaná také "Krvavá hora" je místem, o kterém jsme hodně četli a slyšeli, ale teprve letos jsme se tam dostali. Leží v geografickém středu Dolomit a je z ní tedy perfektní kruhový výhled. Její poloha byla také důvodem, proč o ni v první světové válce tak stály obě válčící strany. Lidské oběti na obou stranách byly velké. Pozůstatky bojů jsou patrné dodnes. Zákopy, zátarasy a především dodnes patrný obrovský kráter na samotném vrcholu připomínají úpornost bojů.

Autobusem jsme jeli do průsmyku Valparola. Odtud vyrazila všechna družstva společně. Někteří účastníci došli až na vrchol Col di Lana (2452 m), jiní na předvrchol Cima Sief (2424 m). Zpět jsme šli stejnou cestou. Passo di Valparola (2168 m) - po cestě č. 23 k odbočce cesty 21, po ní přes Monte Sief (2424 m) po částečně zajištěné cestě na Col di Lana (2452 m). Zpět stejnou cestou. Čas: 5 hod.
Převýšení: +/- 400 m

Vzhledem k menší časové náročnosti zařadily některé turnusy tuto túru na poslední den, resp. ji spojily s dalším programem. Např ve 4. turnusu jsme uskutečnili nostalgickou výhledovou jízdu po Dolomitech: Passo Valparola, Passo Falzarego, Malga Ciapela, Passo Fedaia, Passo Sela, Passo Gardena. V sedle Valparola je muzeum války v Dolomitech, které někteří z nás navštívili. Vstupné 5€.

Letos jsme do programu nezařadili návštěvu měst a prohlídku historických památek v nich. Nicméně první turnus využil deštivého dne k návštěvě Brixenu a vzpomínce na zdejší nucený pobyt Karla Havlíčka Borovského.

Základna Nízké Taury

Od 2. do 17.8.2009 proběhly úspěšně dva osmidenní turnusy základny Nízké Taury. Zopakovali jsme s menšími obměnami loňské túry - viz hodnocení sezony 2008. Poprvé jsme pro zájemce zajišťovali ubytování v penzionu. Penzion Passrucker je součástí kempu, což bylo výhodné. Nevýhodou bylo, že na pokojích se nedalo vařit a ubytovaní účastníci museli vařit večeře s námi v kempu.

Základna Dunajská Streda

Regenerační pobyt u teplých vod v Dunajské Stredě proběhl letos od 17. do 23.8. 2009 Oproti loňsku jsme zaznamenali některá zlepšení. Bydleli jsme v kompletně zrenovovaných pokojích internátu Strednej polnohospodárskej školy, termální koupaliště v Dunajské Stredě se stále vylepšuje, zlepšují se i služby na něm. Tentokrát jsme vyjeli za historickými památkami do maďarské Ostřihomi a v rámci změny na termální koupaliště Vadaš ve Štúrově. Opět jsme si potom řekli: Zlatá Dunajská Streda. V jedno podmračené dopoledne jsme zajeli k vodním mlýnům na ramenech Malého Dunaje. Samozřejmě jsme si neodpustili ani podvečerní procházku Bratislavou s posezením v hospůdce v historickém centru a zastávku pod Děvínem s procházkou k soutoku Moravy s Dunajem. Také jsme pilně cvičili regenerační cvičení a to na suchu i ve vodě.

Cykloturistická základna Podyjí

Cykloturistická základna, která se v letošním roce uskutečnila od 13. do 20. září 2009 byla zaměřena na poznávání Podyjí. Karel Bílek, který se nedaleko odsud narodil, připravil pro účastníky základny bohatý program. Všichni se mohli na vlastní oči přesvědčit, jak je v Podyjí krásně a kolik zajímavostí zde lze spatřit. Dostalo se i na proslavená znojemská vína a krásné moravské písničky. Skromnější ubytování v rekreačním středisku Dřevotvaru Znojmo bylo vyváženo jednak výhodnou polohou místa na břehu Dyje a také kuchařským uměním manželů Chodníčkových, kteří nám po celý týden chystali neuvěřitelné pochoutky. Díky nim jsme vždy s úsměvem a plnými žaludky mohli putovat kolem řeky Dyje, Želetavky a Jevišovky, chodit po hraničních stezkách kolem Čížova, Hardeggu, Lukova či Vratěnína, navštívit zdejší hrady a zámky, zavítat k sousedům do Rakouska, poznat vinici Šobes i nezapomenutelnou atmosféru koštování vína přímo ve vinařském sklípku. Navštívil nás i člen Národního parku Podyjí, který nám poutavě vyprávěl o našem nejmenším národním parku. Své vyprávění doprovázel promítáním obrázků z míst, kam se běžný turista nedostane. Týden utekl jako velká voda v Dyji a když jsme v neděli stáli ve Znojmě na vyhlídce u rotundy, uvědomili jsme si, že se do tohoto kraje stojí za to vracet nejen kvůli zdejšímu vyhlášenému vínu.


Vrcholové foto na Col di Lana


Eman Mikšovský, 10.11. 2009


Nahoru