2018 - Berchtesgaden

Přehled základen 2018
Pokyny - Berchtesgaden
Mapy ke stažení
Fotky z Heukuppe
Video z Heukuppe
Oznámení

2017 - Wallis

Fotky z Wallisu (2. turnus)
Fotky z Wallisu (3. turnus)
Fotografie z průzkumu
Přehled základen 2017
Oznámení

2016 - Solná komora

Fotky ze Solné komory
Fotografie z Písecka
Přehled základen 2016
Oznámení

2015 - Vysoké Taury

Fotky z Matrei - 2. turnus
Mapy ke stažení - Taury
Průzkum ve Vysokých Taurech
Přehled základen 2015

2014 - Kaisergebirge

Fotky z průzkumu
Fotky z Kaisergebirge (4. turnus)
Přehled základen 2014

2013 - Cortina

Fotky z Cortiny - 2. turnus
Fotky z Cortiny - 4. turnus
Filipův deníček
Video
GPS trasy - 4/A
GPS trasy - 4/B
Mapy ke stažení
Přehled základen 2013

2012 - Bavorsko

Fotky z Bavorska
Filipův deníček
Video
GPS trasy
Přehled základen 2012
Oznámení

2011 - Chamonix

Fotky z Chamonix
Video
Geologické okénko
Fotky z průzkumu
Přehled základen 2011

2010 - Ennstal

Fotky z Ennstalu
Filipův deníček
GPS trasy
Video
Hodnocení sezóny 2010
Přehled základen 2010

2009 - Corvara

Fotky z Dolomit
Filipův deníček
Geologické okénko
Hodnocení sezóny 2009
Mapy ke stažení
Přehled základen 2009

2008 - Nízké Taury

Fotky z Nízkých Taur
Filipův deníček
Hymna 4. turnusu
Hodnocení sezóny 2008
Přehled základen 2008

2007 - Gailtal

Fotky z Gailtalu
Filipův deníček
Hodnocení sezóny 2007
Přehled základen 2007

2006 - Montafon

Fotky z Montafonu
Filipův deníček
Hodnocení sezóny 2006
Přehled základen 2006

2005 - Pale

Fotky z Dolomit
Video z ferráty
Hodnocení sezóny 2005
Přehled základen 2005

2004 - Engadin

Fotky ze Švýcarska
Hodnocení sezóny 2004
Přehled základen 2004

2003 - Achensee

Fotky z Achensee
Hodnocení sezóny 2003
Setkání po sezóně
Přehled základen 2003

2002 - Dauphine

Fotky z Francie
Přehled základen 2002

2001 - Lienz

Fotky z Lienzu

2000 - Aosta
1998 - Švýcarsko
1997 - Ötztal
1996 - Brenta
1995 - Julské Alpy
1994 - Dolomity

1993 - Hohe Tauern

Fotky z Vysokých Taur

HODNOCENÍ SEZÓNY 2007

Průzkum

Sezónu jsme zahájili průzkumem v oblasti letošní hlavní základny. Ten proběhl v termínu 1.6. - 9.6. Již tradičně nám nepřálo počasí, bylo převážně deštivé. Na rozdíl od loňského průzkumu však bylo minimální množství sněhu, takže jsme přeci jenom mohli většinu túr absolvovat. Hned první víkend našeho pobytu v kempu se v nedalekém Hermagoru konala velká slavnost, Speckfest. Nemusím snad zvlášť zdůrazňovat, že jsme se tam také podívali. V jednom deštivém dni uprostřed našeho pobytu jsme zajeli do údolí Pongau a zajistili skvělý kemp pro rok 2008.


Hochschwab

Termín tradičního jarního jednodenního zájezdu jsme letos posunuli až na sobotu 16.6. Poprvé jsme jeli do alpského masivu Hochschwab. Celý zájezd byl dlouhý a náročný: Odjezd z Brna v 5.00, začátek túry v 10.30 hod., zakončení ve 20.00 hod, příjezd do Brna v 1.00 hod v noci. Na programu túry byl přechod dlouhého hřebene, který se táhne z jádra pohoří na východ a nazývá se Aflenzer Staritzen. Túru jsme zahájili v sedle Seebergsattel (1253 m). Po cestě č. 855 jsme stoupali přes Seeleiten (1734 m), Sattel auf den Staritzen a dále po cestě č. 853 na Mieserkogel (1855 m), Krautgartenkogel (1988 m), Niedere Scharte (1898 m), dále po vysokohorském Plateau Rotlacken kolem Severin Kogel (2038 m), na Ringkarwand (2014 m), Hutkogel (2035 m). Za Hutkogelem jsme odbočili po cestě č. 850 a sestoupili přes Kühreichkar k Voisthaler Hütte (1654 m). Zde jsme se zastavili a občerstvili (někteří z nás bohatě). Od chaty jsme pokračovali východním směrem přes Voisthaler Gasse, Höllkampl, Untere Dullwitz a Seetalem do osady Seewiesen (974 m), kde nás čekal autobus.
Převýšení: +1000 m / -1300 m.

Túra byla dlouhá, fyzicky náročná, ale velmi pěkná. Podle mínění účastníků jsme v rámci jednodenního zájezdu nic hezčího nešli. I když byly připraveny i méně náročné varianty, nikdo se na ně nehlásil, všech 40 účastníků šlo a také došlo tu nejdelší variantu. Když už se na ni vydali, nic jiného jim také nezbylo. Po výstupu na hřeben nebyly již žádné únikové cesty.


Základna Gailtal

Tak jako každý rok, pořádali jsme i letos šest turnusů osmidenních horských základen. První čtyři turnusy kempovaly v Gailtalu, v kempu Max nedaleko Presseggersee. Kemp byl spíše menší, útulný, dobře vybavený, se skvělým šéfem panem Maxem Edlingerem. Velkou výhodou byla blízkost teplého a čistého jezera, v ceně kempu byl volný vstup na koupaliště u tohoto jezera. Zpočátku byl v kempu problém s invazí myší, které sežraly všechno, k čemu se dostaly (a dostaly se skoro ke všemu). Dík komplexním opatřením (pasti na myši, lovecké výpravy, ukládání potravin na křesla atd.), se během prvních turnusů podařilo problém myší vyřešit. Program základny byl z poloviny věnován túrám v Karnských Alpách, z poloviny túrám v italské části Julských Alp. Jednu túru jsme směrovali do Villašských Alp (masiv Dobratsche). Počasí tentokrát všem turnusům přálo.

Před popisem a hodnocením jednotlivých túr uvedeme stručný zeměpisný popis oblasti, ve které jsme operovali a samozřejmě budeme operovat i příští rok.

Gailtal

Gailtal je dlouhé údolí protékané řekou Gail. Ta pramení poblíže Kartišského sedla (Kartischer Sattel) ve výšce něco přes 1500 m. Tuto oblast známe ze základny Lienzer Dolomiten. První část údolí řeky Gail se nazývá Tiroler Gailtal, nebo také Osttiroler Lesachtal. Další částí údolí je Korutanský Lesachtal a sice od osady Maria Luggau až k dvojměstí Kötschach - Mauthen. Následuje Obergailtal a to od Kötschach - Mauthen až po Pressegger See. Poslední částí je potom Untergailtal a to od Pressegger See až po soutok Gailu s Drávou poblíže Villachu.

Po obou stranách údolí se vypínají pohoří patřící k jižním vápencovým Alpám. Na severu jsou to od západu Lienzer Dolomiten, Gailtaler Alpen a nejvýchodněji, už blízko Villachu, Villacher Alpen s dominantním masivem Dobratsch. Lienzer Dolomiten známe dobře (především ze severní strany) z našeho předcházejícího působení. Túry v Gailtaler Alpen, které se vypínají severně od našeho kempu, jsme neměli v plánu. Důvodem byly velké výškové rozdíly, které bychom museli překonat bez možnosti jakéhokoliv ulehčení autobusem nebo lanovkou. Nejvyšším vrcholem je zde Reißkofel (2371 m). Přímo nad naším jezerem je převážně travnatý hřeben vrcholící Spitzegelem (2119 m).

Karnische Alpen (Alpi Carniche)

Na jih od řeky Gail se táhne takřka 100 km dlouhý pohraniční hřeben mezi Rakouskem a Itálií - Karnische Alpen. To je pouze jedna část Karnských Alp. Pro nás ovšem důležitá, protože právě na ni jsme se zaměřili při našich túrách. Druhá část, jižní Karnské Alpy, leží celá na území Itálie a představuje labyrint samostatných horských masivů bez výrazného hlavního hřebene. Na jihu pozvolna přecházejí do Benátské nížiny. Nejvyšším bodem je vrchol Preti (2703). Pro svou podobnost a blízkost Dolomitům jsou také italsky nazývány Dolomiti di sinistra Piave, čili Dolomity vlevo od Piavy. My jsme tyto masivy obdivovali při první naší návštěvě Dolomit se studenty VFU z kempu v údolí Piavy v roce 1993. Jelikož už byly mimo naše mapy, nemohli jsme je identifikovat. Jsou to hory zatím málo navštěvované, nicméně podle lidí, kteří je navštívili, velmi krásné.

Karnské Alpy - hlavní hřeben

Je možno v něm vyčlenit tyto části:
Nassfeld - Gorriacher Alpen. Převážně travnatý hřeben na jih od našeho kempu. Začínají poblíž Tarvisia a dominují mu vrcholy, které vidíme z kempu: Poludnig (1999 m) a Osternig (2052 m).
Následuje již poněkud divočejší skupina reprezentovaná vrcholy Gartnerkofel (2195 m), Trogkofel/Creta d'Aip (2280 m) a Rosskofel/Monte Cavallo di Pontebba (2240 m). Nejvyšší část pohraničního hřebene začíná za sedlem Plöckenpass/Passo di Monte Croce Carnico a patří sem především nejvyšší vrchol Karnských Alp Hohe Warte/Monte Coglians (2780 m) a další vrcholy přesahující 2500 m (Seewarte, Seekopf atd). Už nad údolím Lesachtal, ovšem cele na italském území, leží potom jeden z nejznámějších vrcholů Monte Peralba/Hochweisstein (2502 m).
Ještě více na západ je to Torkarspitze (2513 m) a nám známé vrcholy Grosse a Kleine Kinigat. Posledním vrcholem hřebene je již více travnatý Helm.


Po celé délce hřebene probíhá dálková turistická cesta Karnischer Höhenweg. Především na rakouské straně hranice je dost turistických chat, které umožňují absolvovat tuto cestu bez sestupu do údolí. To ovšem není náš případ. Proto nám přišla vhod dvě sedla, přes která prochází silnice z rakouské na italskou stranu. V nich jsme zahájili naše túry, abychom si ušetřili síly a dostali se co nejvýše. Jsou to Nassfeldpass/Passo di Pramollo (1530 m) a Plöckenpass/Passo di Monte Croce (1357 m).


Karnské Alpy nejsou zatím tak zdevastované lyžařským průmyslem, jako některá jiná horstva. Nicméně i zde je jedno obří lyžařské středisko - Nassfeld. Snažili jsme se mu pokud možno vyhnout.


I v Karnských Alpách jsou četné pozůstatky první světové války. Nejvíce je jich v oblasti Plöckenpassu a blízkého vrcholu Kleiner Pal. I tuto oblast jsme navštívili, takže i milovníci vojenské historie si přišli na své.

Julské Alpy (Alpi Giulie) - Italská část

Vápencové Julské Alpy leží z větší části na území Slovinska, do Itálie zasahují pouze svou menší západní částí. Na severu jsou odděleny tokem říčky Rio Bianco od pohraničních Karavanek, později k jihu se točící řeka Fella odděluje Julské Alpy od masivu Karnských Alp. Pohoří je poměrně chudé na vodu, najdeme zde jen tři významnější jezera: Predilské a dvě Fusinská. Julské Alpy patří k nejstarším pojmenovaným pohořím. Svůj název dostaly podle římské provincie Forum Iulii s vládnoucím rodem Juliánů.

Na jihu a východě tvoří hranici se Slovinskem vysoký hraniční hřeben ve kterém jsou tyto nejvýznamnější vrcholy: Kanin (2587 m), Prestreljenik (2499 m), Lopa (2402 m) aj. Nejnižšího místa dosahuje hřeben v Predilském průsmyku (1156 m). Za ním se hřeben postupně zvedá, největší výšky dosahuje v Mangartu (2679) a Veunze/Vevnica (2340 m). Zde se směr pohraničního hřebene láme na sever a dosahuje největší výšky ve Velké Ponze/Visoka Ponca/Ponza Grande (2274 m).

Nejdůležitější a také nejvyšší skupinou italských Julek je skupina Montaše a Više. Nejvyšším vrcholem je Montaš/Jof di Montasio (2753 m), druhým nejvyšším Viš/Wischberg/friulsky Jof di Fuart (2666 m). Mezi oběma štíty je dlouhý a vysoký hřeben, který je možno zdolat pomocí zajištěných cest. Hluboká soutěska řeky Dogna odděluje na SZ tuto impozantní skupinu od podstatně nižšího hřebene Jof di Dogna (1961 m) a Due Pizzi (2008 m). Mimo těchto skupin leží několik skvělých výhledových vrcholů. Patří k nim např. Cima del Cacciatore čili Vrchol lovců (2077 m), Monte Re (1912 m) a další.

Popis a hodnocení jednotlivých túr

(A - nejnáročnější túra, B - túra středně náročná, C - túra lehká)


Nassfeldpass / Passo di Pramollo

A - Rosskofel
Nassfeldpass/Passo di Pramollo (1530 m) - po silnici směr Pontebba, zprava kolem jezera a dále asi 2 km lesem až k rozcestí před Baitou Winkel. Zde jsme odbočili doleva a vystoupili na hřeben - na hřebeni doprava po Alta Via C.A.I. Pontebba přes Creta di Pricot (2203 m) na Rosskofel/Monte Cavallo di Pontebba (2240 m) - Rudnigsattel/Sella di Aip (1942 m) - po cestě 403 zpět na Nassfeldpass/Passo di Pramollo (1530 m).
Čas: 8 hod.
Převýšení: +1000 / -1000 my

Krajinově skvělá túra. Při výstupu lehké lezení, několik mírně exponovaných míst. Vhodné bylo použití přileb, v příkrém terénu hrozil (a občas se i uskutečnil) pád kamenů. Skvělý výhledový vrchol. Sestup byl již méně atraktivní.
B - Gartnerkofel
Nassfeldpass/Passo di Pramollo (1530 m) - po cestě 411 na Gartnersattel (1863 m) - Gartnerkofel (2195 m) - zpět stejnou cestou, resp. některá družstva šla obtížnější cestou přes Westgrat-Kühweger Törl (1912 m) a přes Watschiger Alm na Nassfeldpass/Passo di Pramollo (1530 m)
Pěkná túra na známý výhledový vrchol.
Čas: 5 hod.
Převýšení: +800 / -800 m
C - po italsko-rakouské hranici
Nassfeldpass/Passo di Pramollo (1530 m) - M. Auernig (1863 m) - Garnitzenberg (1950 m) - Gartnersattel (1863 m) - Nassfeldpass/Passo di Pramollo (1530 m)
Celkem pohodlná a krajinově pestrá túra.
Čas: 4 hod.
Převýšení: +500 / -500 m


Plöckenpass / Passo di Monte Croce

A - Hohe Warte/Monte Coglians
Plöckenpass/Passo di Monte Croce (1360 m) - cestou 146 na Rifugio Marinelli (2122 m) - cestou 143 na Hohe Warte/Monte Coglians (2760 m) a stejnou cestou zpět.
Čas: 9 hod.
Převýšení: +1600 / -1600 m

Dlouhá, fyzicky náročná túra na nejvyšší vrchol Karnských Alp. Je to významný výhledový štít. Naše družstva, která tam došla, však mnoho neviděla (mlha). Doufejme, že v příštím roce to bude lepší.
A - varianta 2
V případě nepříznivého počasí z chaty Marinelli výstup na menší vrchol Monte Floriz (2184 m) a zpět cestou 174.
Čas: 7 hod.
Převýšení: +900 / -900 m

A - varianta 3 - Frischenkofel/Cellon
Plöckenpass/Passo di Monte Croce (1360 m) - podzemní štolou (zajištěná cesta) a později cestou 147 na Cellon/Frischenkofel (2238 m). Zpět cestami 147 a 146 na Plöckenpass/Passo di Monte Croce (1360 m).
Čas: 6 hod.
Převýšení: +900 / -900 m

Velmi zajímavá cesta kolem pozůstatků první světové války. Skvělý výhledový vrchol. Pro průstup štolou svítilny nutné.
B - Kleiner Pal
Plöckenpass/Passo di Monte Croce (1360 m) - ze sedla asi 500m po staré cestě směrem do Rakouska - odbočit doprava druhou značkovanou cestou kolem obranných objektů z 1. světové války - výstup cestou 434 na Kleiner Pal/ Pal Piccolo (1866 m) - cesta Sentiero Storico/Museumweg - sestup cestou Landsturmweg na Plöckenhaus (1244 m).
Čas: 5 hod.
Převýšení: +550 / -650 m
B - varianta 2
cesta Sentiero Storico/Museumweg na Rossboden Törl/Passo Cavallo (1581 m) - po cestě 436 nebo 403 na Plöckenhaus (1244 m)
Čas: 6 hod.
Převýšení: +600 / -750 m
C
Plöckenpass/Passo di Monte Croce (1360 m) - výstup k postavením z 1. světové války, prohlídka, po cestě 434 na Plöckenhaus (1244 m)
Čas: 2,5 hod.
Převýšení: +150 / -250 m

Oblast Kleiner Pal a Plöckenpass je největším komplexem pozůstatků 1. světové války, jaký jsme za 16 let našich toulek Alpami navštívili. Je zde tzv. Freilichtmuseum des Gebirgkrieges 1915-1917. Jsou zde zákopy, střelecká postavení, pevnůstky se střílnami, ubytovny mužstva, spojovací tunely, kuchyně atd. V posledních letech byla dokonce obnovena nákladní lanovka pod vrchol Kleiner Pal. Rekonstrukce objektů stále pokračuje. Projekt je financován z fondů EU a rakouského BMWA (Bundesministerium für Wirtschaft und Arbeit). Na samotný vrcholek Kleiner Pal je možno vystoupit třemi způsoby: Krátkou ferátou, po schodech, nebo krátkým tunelem. Doporučujeme tunel. Svítilna je však nutná. Na zpáteční cestě nás zaujal lesní hřbitůvek s hroby 12 českých vojáků jedné z rot, které zde bojovaly za císaře pána a jeho rodinu. Byla pravděpodobně složena ze samých Čechů. V tu chvíli nám bylo trochu líto mladých životů, které zde zbytečně vyhasly. Pro sestup z Kleiner Palu je vhodnější druhá varianta, tj. přes Rossboden Törl. Cesta Landsturmweg je zpočátku velmi příkrá.



Dobratsch
Výjezd autobusem po Villacher Alpenstrasse se zastávkami u výhledových míst. Z parkoviště na konci Alpenstrasse:

A+B
z parkoviště u Rosstrattenstüberl (1700 m) po cestě č. 291 na vrchol Dobratsch (2166 m). Zpět po cestě 294 A.
Čas: 4,5 hod.
Převýšení: +650 / -600 m
C
z parkoviště u Rosstrattenstüberl (1700 m) - po cestě 291 na vrchol Dobratsch (2166 m) a zpět stejnou cestou.
Čas: 3,5 hod.
Převýšení: +450 / -450 m

Můžeme potvrdit to, co jsme se dočetli při přípravě této túry: Dobratsch je skutečně jedním z nejlepších výhledových vrcholů v celých Alpách. Stojí zato zastavit na parkovišti u každé vyhlídky. Samotný výstup z parkoviště na konci Alpenstrasse na vrchol je fádní, zato výhled z vrcholu fantastický. Dolů lze vřele doporučit cestu 294 A, která vede po jižní hraně masivu Dobratsche. Je pestrá, jsou z ní zajímavé výhledy.



Jof Fuart / Viš / Vischberg

A
Sella Nevea (1190 m) - po cestě 625 přes Passo degli Scalini (2022 m) na Rifugio Corsi (1874 m). Dále výstup na Jof Fuart (2666 m). Zpět k Rifugio Corsi (1874 m) - Malga Grantagar (1630 m) a po nově zpevněné cestě k parkovišti v údolí Rio del Lago.
Čas: 9 hod.
Převýšení: +1700 / -1900 m

Varianta např. pro případ, že vrchol bude v mracích: Od Rif. Corsi výstup až po křížení trasy se Sentiero Anita Goitan - odtud po západní části cesty A.G. až po Forcella Lavina dell Orso, dále na východ po cestě 626, doleva po cestě 625, doprava po 628 k Malga Grantagar (1630 m) a po nově zpevněné cestě k parkovišti v údolí Rio del Lago.
Další možnost: Po sestupu z Passo degli Scalini (2022 m) doleva po cestě 626 po Forcellu Lavina dell Orso a zde doprava po západní části cesty Anita Goitan až po křížení s výstupovou cestou na Viš. Odtud při zlepšení počasí výstup na Viš, nebo sestup k chatě Corsi.
Fyzicky náročná, únavná túra na skvělý výhledový vrchol. Zajištěná cesta na Viš je krátká, bezproblémová. Doporučuje se použití přileb, na čemž ostatně trvá vedoucí chaty Corsi. Rovněž západní část cesty A.G. bez problémů.
B
Sella Nevea (1190 m) - po cestě 625 přes Passo degli Scalini (2022 m) na Rifugio Corsi (1874 m). Z chaty Corsi jsme zkusili celkem tři možnosti sestupu do údolí:

a) zpět po cestě 625 po odbočku cesty 628. Zde doleva k Malga Grantagar (1630 m) a po nově zpevněné cestě k parkovišti v údolí Rio del Lago.

b) Od Rifugio Corsi přímo dolů k Malga Grantagar (1630 m) a po nově zpevněné cestě k parkovišti v údolí Rio del Lago.

c) Od Rifugio Corsi po cestě 629 a dále po cestě 650 až do údolí Rio del Lago, asi 2km pod vyústěním tras a) a b).

Čas: 6 hod.
Převýšení: +850 / -1000 m

Nejzajímavější a krajinově nejhezčí je trasa c). Nabereme zde ovšem asi 150 výškových metrů navíc a trasa je asi o půl hodiny delší, než trasy a) a b). Na trase b) a c) je lehké lezení s několika zajištěnými místy.
C
Sella Nevea (1190 m) - po cestě 625 až po odbočku cesty 624. Po ní kolem salaší podle libosti daleko na Altipiano del Montasio a zpět stejnou cestou, resp. je možno dojít až na Rifugio G.di Brazza (1660 m), sestoupit na horskou silničku a po ní se vrátit na Sella Nevea (1190 m).
Čas: 3 - hod. podle výběru
Převýšení: +300 až 500 / -300 až 500 m

Na začátku cesty poměrně prudké stoupání, potom ale pohodová cesta s krásnými výhledy na hřeben Kaninu.


Laghi di Fusine

A
Parkoviště u horního Fusinského jezera (929 m) - Rifugio Zacchi (1380 m) - Ponza Grande (2274 m) a zpět.
Čas: 8 hod.
Převýšení: +1300 / -1300 m

Středně těžká zajištěná cesta, v horní části hodně exponovaná. Sestup tzv. normální cestou je exponovaný, nezajištěný, nebezpečný. Pokud tam příště půjdeme, budeme se raději vracet po zajištěné cestě. Z vrcholu skvělý kruhový výhled.
A - varianta 2
Parkoviště u horního Fusinského jezera (929 m) - po trase č. 515 na vrchol Picco di Mezzodi (2063 m) a stejnou cestou zpět.
Čas: 7 hod.
Převýšení: +1100 / -1100 m

Poměrně namáhavý výstup, pěkný, ale omezený výhled z vrcholu.
A - varianta 3
Z parkoviště u horního Fusinského jezera (929 m) do Forcella Mangart/Mangartsko sedlo (2166 m) a to buď:
a) trasou 517 a a 517 kolem bivaku Nogara (1850 m) nebo
b) po trase 516 přes Valle della Lavina a Forcella della Lavina.

Z Mangartskeho sedla/Forcella Mangart buď:
a) Normální cestou na Mangart (2677 m)
b) zajištěnou cestou Via Slovenia na Mangart (2677 m)

Zpět k jezerům normální cestou.
Čas: 9 hod.
Převýšení: +1800 / -1800 m

Dlouhý, fyzicky náročný výstup na skvělý výhledový vrchol. Trochu ovšem člověka zamrzí, když zjistí, že ze slovinské strany se dá vyjet až pod Mangartsko sedlo do 2000 m autem.
B
Od dolního Fusinského jezera (924 m) - po trase 512 přes M. Svabezza (1284 m) - Cap. Ponza (1657 m) - Rifugio Zacchi (1380 m) - parkoviště u horního Fusinského jezera.

Čas: 5 hod.
Převýšení: +750 / -750 m
C
Cesta kolem Fusinských jezer
Čas: kolem 2 hod


Monte Santo di Lussari
U většiny turnusů byla túra z Monte Santo di Lussari pojata jako tůra B a C k áčkovým túrám od Fusinských jezer. Kabinkovou lanovkou jsme vyjeli až na na Monte Santo di Lussari. Prohlédli jsme si známé poutní místo. Dále:

A
Monte Santo di Lussari (1760 m) - po trase č. 613 na vrchol Cima del Cacciatore (2071 m) - sestup na JV až k cestě č. 617 - po ní zpět na Monte Santo di Lussari k vrcholové stanici lanovky.
Čas: 5 hod.
Převýšení: +650 / -650 m
B
Monte Santo di Lussari (1760 m) - po trase č. 613 na vrchol Cima del Cacciatore (2071 m) a zpět stejnou cestou k vrcholové stanici lanovky.
Čas: 3,5 hod.
Převýšení: +350 / -350 m
C
po trase č. 613 pod vrchol Cima del Cacciatore a zpět k vrcholové stanici lanovky.
Čas: 2-3 hod.
Převýšení: +200 / -200 m

Výstup na Vrchol lovců je krátký, zajímavý, zajištěný několika lany. Výhledy z vrcholu na skupinu Montaše a Više nádherné. Sestup na druhou stranu na JV nedoporučujeme. Mnoho suti, volná lana. Pro větší skupinu nevhodné. Příští rok tam už raději nepůjdeme.



Túra od Presseggerssee
Vzhledem k tomu, že od letošního roku platí zpřísněná pravidla pro odpočinek řidiče, museli jsme jednu túru naplánovat přímo z kempu a s návratem pěšky zpět do kempu. Pojali jsme ji jako túru odpočinkovou, i když se ukázalo, že tak zcela odpočinková nebyla.

Všechny skupiny
Kemp Max (600 m) - po trase č. 52 a 53 k vodopádu - zpět na rozcestí turistických cest Zuchen - zde doprava po trase 16 kolem Seeblickfelsen (924 m) a dále k Zanklgrotte - odtud po lesní silničce trasa 249 a na rozcestí značek doprava ke zřícenině Khünburg (839 m) - po trase 18 nebo 17 dolů k silnici a po turistické cestě podél silnice do kempu. Možnost rozličných variant.
Čas: 4 hod.
Převýšení: +500 / -500 m

Výstup k vodopádu zajištěn několika lany. Z trasy krásné výhledy na Presseggersee a východní část Karnských Alp (Osternig a Poludnig). Zřícenina opravena, z věže krásný výhled, nádvoří vhodné k odpočinku.



Garnitzenklamm
Průchod překrásnou soutěskou Garnitzenbachu jsme obvykle zařazovali na poslední den. Je zde celá řada možností. Kompletní přechod soutěsky, všech čtyřech jejích částí a návrat přes Kühweger Alm (po cestě 410) je solidní celodenní túrou: Má převýšení cca 800 m a trvá asi 6 hodin. My jsme absolvovali obvykle dvě části soutěsky a vraceli se po cestách 409 a 410 kolem kapličky Sv. Urbana do Möderndorfu, kde nás čekal autobus. Tato trasa trvala asi 3,5 hod. a měla převýšení asi 300 m. Jedno družstvo absolvovalo celou soutěsku dokonce při sestupu z Gartnerkofelu pěšky až do kempu.


Vrcholové foto na Mangartu

Vrcholové foto na Mangartu.


Základna Montafon

Po absolvování čtyř turnusů v Gailtalu následovaly dva turnusy v Montafonu
a) 2.8. - 10.8.
b) 9.8. - 17.8.

Na rozdíl od loňského roku, nebylo v žádném turnusu počasí katastrofální. První i druhý turnus měly počasí velmi podobné. Cca 70% pěkné turistické počasí, cca 30% deštivo. Plánovaný program se podařilo z větší části splnit. Oproti loňsku se v obou turnusech podařilo vystoupit od Silvrettasee na skvělý výhledový vrchol Hohes Rad (2934 m). Výstup vedl od SV cípu jezera přes Radschulter (2697 m) na vrchol, zpět na Radschulter, odtud na Radsattel (2656 m) a spojkou na letní cestu z Wiesbadenerhütte na Bielerhöhe a tou k autobusu na parkovišti u jezera.
Převýšení bylo +/- 1000m, Čas 8 hod.
Účastníky byla tato túra hodnocena jako nejhezčí z celé základny.

Další novinkou bylo prodloužení áčkové túry v oblasti Versettly z Matschuner Jochu na Heimspitze (2685 m). Pro zpáteční cestu byly využity dvě možnosti. V každém případě byl nutný návrat do Matschuner Jochu. Odtud buď a) přes Garneratal do Gaschurnu nebo b) přes Novatal k Alpengasthofu Garfrescha a sedačkovou lanovkou do Montafonu.
Převýšení celé trasy : + 800 m, při sestupu v prvním případě -1700 m, ve druhém případě (lanovka) -1200 m.

Samozřejmě, že deštivé dny nebyly pro nikoho příjemné. Na druhou stranu jsme díky nim navštívili místa, kam bychom se jinak nedostali: Město Feldkirch s řadou historických památek, Bregenz u Bodamského jezera a především kouzelné historické městečko na ostrůvku ležící již v Německu, Lindau. Štěstí měl první turnus na túře v Lichtenštejnsku. Nejen že bylo krásné počasí a mohli jsme plně vychutnat skvělou túru, ale navíc jsme se v Malbunu zúčastnili oslí slavnosti (Eselfest). Fotoaparáty pracovaly naplno.


Cykloturistická základna Pacov - krajem Antonína Sovy

Na programu naší jubilejní desáté zářijové cykloturistické základny bylo poznávání kraje mezi třemi vrchy, jak je krajině kolem Pacova také přezdíváno. Naším přechodným domovem byla základna pacovských turistů, která nám poskytla skromné ubytování, které bylo vyváženo výbornou domácí stravou a vzornou péčí Honzy Kauna a jeho kamarádů. Počasí nám celkem přálo a kromě úterý, kdy jsme pro celodenní déšť museli zařadit náhradní program - Chýnovské jeskyně a hrad Kámen, jsme nezmokli. Jako každoročně byl připraven pestrý a bohatý program, který umožňoval pěšákům i kolařům výběr náročnějšího i méně náročného výletu. Během našeho týdenního pobytu jsme navštívili všechna významnější střediska oblasti (Horní Cerekev, Humpolec, Pelhřimov, Tábor, Vlašim, Želiv) prohlédli si zajímavé kulturní památky kraje (Želivský klášter, hrad Kámen, Haškovu Lipnici, Kozí hrádek, poutní kostel na Křemešníku) a mimo jiné i pivovar Bernard. Vzhledem k velké úrodě hub propadla řada účastníků jejich sběru. Na základně se opět vytvořila přátelská atmosféra a tak jsme každý večer využívali společenskou místnost k večernímu posezení a často i při kytaře zpívali. I přes počáteční rozladění způsobené skromnějším ubytováním, byli nakonec všichni účastníci v Pacově spokojeni a těší se na 11. základnu, která bude příští rok v Beskydech.


Základna Dunajská Streda

Po třech letech jsme letech jsme letos uspořádali základnu Dunajská Streda a to ve dnech 20.- 26.8. Proběhla ke spokojenosti účastníků. Zregenerovali jsme své síly koupelemi v teplých vodách i cvičením na suchu a ve vodě, navštívili Piešťany, Velký Meder, večerní Bratislavu, vodní dílo Gabčíkovo. Poprvé jsme se alespoň krátkou procházkou podívali do CHKO Dunajské Luhy.



Eman Mikšovský, 11.11. 2007


Nahoru